Malá knihovna srdcí: Knihy, Irsko a jedna obálka, které se těžko odolává | RECENZE

Celé to na mě dýchlo atmosférou knih Julie Caplinové. Malé městečko, Irsko, nový začátek, trocha romantiky. Zkrátka kombinace, u které jsem čekala především pohodové čtení. Jenže právě tady mě Malá knihovna srdcí docela překvapila. Za tou nádhernou obálkou se totiž neskrývá taková cukrová vata, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Katherine zdědí po své tetě dům v Irsku, jehož součástí je také velmi netradiční knihovna. Lidé v ní mohou nechávat dopisy vložené do knih a svěřovat jim tak svoje příběhy, vzpomínky nebo věci, které by možná nikdy nedokázali říct nahlas. Už samotný nápad se mi moc líbil. Možná za to může moje láska ke knihám, ale představa místa plného knih, které v sobě kromě příběhů svých autorů schovávají ještě příběhy skutečných lidí, má prostě něco do sebe.

Pod sluníčkovou obálkou se schovává i pár pořádných mraků

První dojem tedy celkem klamal. Čekala jsem milou romantiku z irského maloměsta, místo toho se příběh poměrně brzy pustil do témat, která mají k bezstarostnosti dost daleko. Kniha hodně pracuje se ztrátou blízkého člověka, rodinnými vztahy, starými křivdami a hlavně s tím, co po nás vlastně zůstane. A právě tahle část mě bavila asi nejvíc. Kniha totiž dokáže být v jednu chvíli milá a o pár stránek později vytáhne téma, které už tak snadno nerozdýcháte. Ne vždycky mi to ale sedlo. Místy jsem měla pocit, že autorka na emoce tlačí až příliš a že jedna těžká situace střídá druhou dřív, než má člověk šanci tu předchozí pořádně vstřebat.

Když ale kniha přestane tolik tlačit na pilu, umí být opravdu hezká. Nejlépe funguje ve chvílích, kdy připomíná, že život nejde poskládat jen z příjemných okamžiků. Něco pokazíme, někoho ztratíme, něco už napravit nestihneme. Přesto nemá smysl přestat žít jen proto, že se některé věci nevyvíjely podle našich představ.

Maloměsto, kde se neutají vůbec nic

Samotná romantická linka mimochodem funguje dobře. Katherine a Cadan po sobě neskočí na třetí stránce s tím, že právě našli lásku svého života, za což jsem byla docela vděčná. Jejich vztah tak má čas růst a nepůsobí jen jako povinná romantická položka, kterou bylo potřeba odškrtnout.

Velké plus si zaslouží také prostředí. Pro maloměsta mám v knihách slabost a tady jsem dostala přesně to, co od nich chci: místo, kde každý zná každého, všichni mají na všechno názor a jakmile se něco stane, místní o tom pravděpodobně vědí dřív než hlavní hrdinka. Má to zvláštní kouzlo a k podobnému typu příběhu mi tahle uzavřená malá bublina sedí dokonale.

Malá knihovna srdcí nakonec není tak pohodovou počtenou, jak by se podle obálky mohlo zdát. A vlastně jsem za to ráda. Kdyby zůstala jen u romantiky v malebných kulisách, pravděpodobně bych ji přečetla, užila si ji a za pár týdnů si z ní pamatovala hlavně tu nádhernou obálku. Takhle má přece jen něco navíc.

Pokud máte rádi knihy Julie Caplinové, ale nevadí vám o něco větší dávka emocí, zkuste ji. A jestli patříte mezi čtenáře Jojo Moyes a baví vás příběhy, ve kterých vedle romantiky dostávají prostor ztráty, rodinné vztahy a nové začátky, po téhle knize bych se nebála sáhnout. Jo, a balení kapesníčků je nutností. Budete totiž brečet, ale náramně si to užijete!