Ještě citlivější zpověď jednoho blázna E-kniha

Kniha je pokračováním titulu Citlivá zpověď jednoho blázna. Autor v ní znovu otevírá svůj osobní příběh a čtenářům přibližuje další životní kotrmelce, které ho na jeho cestě potkaly. Stejně jako v předchozí knize se otevřeně svěřuje se svými zkušenostmi s psychickými onemocněními. V první knize jsme se dozvěděli o jeho diagnózách, mezi které patří bipolární porucha a obsedantně-kompulzivní porucha. V této knize autor přidává další střípek do mozaiky svého života – novou diagnózu poruchy osobnosti, se kterou se musí naučit žít. Velmi oceňuji autorovu upřímnost a odvahu. Bez příkras popisuje své pády i vzestupy a ukazuje, jak složitá může být každodenní realita člověka s psychickým onemocněním. Zároveň je ale z knihy cítit jeho snaha nevzdávat se. Postupně se učí rozpoznávat zhoršení svého stavu a hledá způsoby, jak s ním pracovat. Velkou část knihy tvoří také autorovy pracovní zkušenosti, vztahy nebo cestování – to vše v kontextu jeho psychického stavu. Díky tomu čtenář získává velmi autentický pohled na to, jak nemoc zasahuje do běžného života. Autor i tentokrát ukazuje svou citlivou stránku a jde doslova „s kůží na trh“, za což má můj velký obdiv. Silným momentem pro mě byla například situace s květinou pro sousedku, která mě opravdu dojala. Taková drobná, ale velmi lidská gesta mají v příběhu své místo. Jediné, co mě při čtení občas vyrušilo, byly drobné překlepy. Jinak ale knize nemám co vytknout. Knihu hodnotím 4,5/5* a rozhodně ji doporučuji k přečtení. Psychická onemocnění jsou stále často tabuizovaným tématem, přesto – nebo právě proto – je důležité o nich mluvit. Je to kniha, která připomíná, že i v těch nejtěžších chvílích může být lidskost, citlivost a naděje stále přítomná. Někdy stačí pár upřímných slov, aby člověk zjistil, že v tom vlastně není sám.

Musím uznat, že tentokrát mě kniha bavila o něco méně než první díl. Možná je to tím, že Davidův příběh už známe a víme, s čím se pere, takže některé věci už nemají takový moment překvapení. Možná je to ale i něčím jiným, co jsem během čtení nedokázala úplně pojmenovat. Oproti první knize se tentokrát příběh nevrací mezi minulostí a přítomností, ale je vyprávěný chronologicky. Za mě to bylo příjemné zpestření a příběh díky tomu působil uceleněji. Moc se mi líbilo, že i přes všechny trable spojené s bipolární poruchou dokáže David navazovat pevná a dlouhodobá přátelství a má kolem sebe lidi, kteří ho podporují. Myslím, že mít kolem sebe takovou oporu musí být v podobné situaci nesmírně důležité. Žít s něčím takovým rozhodně není jednoduché a o to víc oceňuji, jak se David ke své situaci postavil. Vzal příležitost za pačesy a začal psát. Pro čtenáře to může být inspirace a zároveň věřím, že to byl dobrý krok i pro něj samotného. První díl u mě zůstává o něco výš, ale jsem ráda, že jsem mohla v Davidově příběhu pokračovat.