Recenze na knihu
Cesty Kabanu Vojtěch Mokrý

Ghanova cesta — od útěku z vězení přes setkání s hejkaly až po intriky ve skrytém podzemním městě — je plná nečekaných zvratů a postav, které si zapamatujete. Opičák Chiko je sám o sobě důvod, proč knihu číst. Svět je vymyšlený věrohodně a s humorem, akce funguje a autor Mokrý nezapomíná ani na emoce. Pokud hledáte českou fantasy, která nestojí ve stínu zahraničních vzorů, ale jde vlastní cestou, se Slovanskými motivy — tady ji máte.

Velmi se mi líbil svět a prostředí, které pro své postavy autor vytvořil. Ve fantasy máme známé bytosti, které přesně víme kam zařadit, ale zde jsou naprosto nové a originální postavy. Některé jsem si zamilovala a příběh ve mě bude rezonovat ještě dlouho.

Ač je příběh zajímavý, plný zvratů a tajemství, tak mě nevtáhnul tolik, jak jsem očekávala. Chvílemi jsem měla problém se slovosledem, kde jsem si věty musela přečíst několikrát, než jsem je pochopila. V příběhu mě překvapila milostná scéna, která dle mého názoru být nemusela. Ale musím říct, že napsaná byla skvěle. V přední části knihy je mapa a slovníček postav, oboje jsem vydatně využívala. Hlavně jména, bylo jich opravdu hodně a špatně se mi pamatovali. Přišlo mi, že v knize se mezi nimi hodně přeskakuje. Čtete jednu kapitolu o Ghanovi a další je o Arlanovi. Chápu to, je to potřeba. Jen já osobně, bych asi potřebovala lepší označení. Třeba u názvu kapitoly jméno postavy, o které kapitola bude. Jisté postavy mi přišly zbytečné (např. Perlička). Věřím, že mají svůj důvod a v dalších dílech budou mít třeba více prostoru. Celý příběh je plný mýtických postav (čerti, trpaslíci, hejkalové...), které jsou skvěle popsány. Některé si i za tu krátkou dobu, co se v knize objeví, hned oblíbíte a doufáte, že se s nimi ještě setkáte. Nejvíce mě zaujal příběh hlavního hrdiny Ghana, který postupně odkrývá tajemství své existence, získává nové přátele a zažívá spoustu dobrodružství. Knihu rozhodně doporučuji a jsem zvědavá na pokračování.

Pokud milujete temné příběhy a postavy, je tahle kniha pro Vás. Tohle fantasy vyprávění o čertech a trpaslících je po čertech povedené dílko. Už na prvních stranách je zřejmé, že se nudit nebudete. Osobitý styl vyprávění a mluva některých postav se ukazuje jako dobrý nápad. Dobrodružnou výpravu provází temný příběh hlavního hrdiny- Ghana. Ten měl složit slib samotnému Krystalu. Jenže jak už to u všech rohatých bývá, je tak trochu podveden… A jemu nezbývá než uprchnout ze svého domova…. Rohatí, trpaslíci , magie, ‍♂️ láska a odvaha , zjistit o sobě pravdu , boj o přežití. To vše je ukryto v tomto příběhu. Pravda byla ukryta v dávných časech. Její odhalení mělo zůstat ukryto a spát ….. Ghan nechce být jen člověk, chce se stát součástí temné společnosti rohatých bytostí a démonů. Vždyť mezi nimi vyrůstal. Musí dojít až na samotný konec.. Jeho cesta je velmi trnitá… Už už se zdá, že je na konci, znovu se musí vrátit k původnímu . Při své cestě je doprovázen bytostmi, jež mají na svědomí osudy lidstva, démonů a přízraků. Ghanovo spojení s temnotou je už od jeho narození, počátku. Jeho mateřské znaménko je to jediné, co ho s démony spojuje nebo je v tom něco víc??? To vše se snaží zjistit na své výpravě za magickým krystalem. Jeho společníci jsou jeho oporou a mnohdy dokázali, že jsou jeho skutečnými přáteli, ač to mnohdy nevypadá…. Líbila se mi mluva určitých bytostí a docela jsem se pobavila při jejich diskuzích. Bylo to zpestření. Ghana čekají nejen hezké chvíle, ale i velmi těžké, kdy i jemu samotnému půjde o život… Moc děkuji za možnost si knihu přečíst a těším se na pokračování.

Svižný text, krásný ilustrace a zajímavý děj. Jde pro mě o překvapení z českého fantasy.

Přestaňte už konečně myslet na ušmudlané bytosti, které kdesi v pekle míchají v kotlích, pečou brambory a baví je donekonečna škádlit líné mlynáře. Česká fantasy scéna dostává tvrdý úder na komoru. Vojtěch Mokrý ve svém debutovém románu Lesočert 1: Cesty Kabanu otevírá ocelové brány do brutálního, intrikami prolezlého podzemního světa, kde jsou staré středoevropské mýty mnohem krutější, než jste si kdy odvážili představit. Pokud hledáte morální šedost, existenciální napětí a skvěle napsanou akci, je ten nejvyšší čas sestoupit hluboko pod horu Kaban. Současný trh s fantastikou se až příliš často potýká s překypujícím hrncem instantních příběhů plných dokonalých reků, předvídatelných magických artefaktů a stokrát opsaných tolkienovských klišé. Nemluvě o nadprodukci romantasy, která na čtenáře skáče i z lednice. Nakladatelství Fantom Print naštěstí ukázalo mimořádný instinkt, když sáhlo po rukopisu autora, který jde tvrdohlavě proti hlavnímu proudu. Vojtěch Mokrý nedováží ze zahraničí epické šablony. Místo toho zvedá ze země to, co je nám kulturně úplně nejblíž – slovanský folklor a pohádkové postavy – a bez uzardění je hází do nemilosrdného mlýnku na maso dospělé, syrové fantastiky. A výsledek? Fenomenální jízda s hororovými prvky, která vás ani na okamžik nenechá v klidu vydechnout. Nalezenec s cejchem cizince Protagonista knihy, Ghan, není archetypálním hrdinou ve vyleštěné zbroji. Je to obyčejný člověk, osiřelý nalezenec, kterého s rohatými obyvateli podsvětí pojí snad jedině vizuálně zrádné mateřské znamení. Je to vizuální klam, díky kterému coby dítě v klaustrofobních tunelech vůbec přežil. Jeho jedinou hlubokou touhou je stát se plnohodnotným démonem; patřit konečně někam. Kniha tu bravurně otevírá hluboce lidské téma exkluze – zoufalou touhu po přijetí společenstvím, které vámi apriori pohrdá kvůli vaší biologické jinakosti. Ghan nakonec místo přijetí sklízí pouze odvržení. Je nucen stát se uprchlíkem nejen před hrůzami neznámého světa lidí, ale i před zfanatizovanou čerticí, která mu po celou dobu dýchá na krk. Mokrý ukazuje, že je opravdovým mistrem jemné psychologické drobnokresby. Nikdo tu není nevinný. I majestátní čertí velekněz Quark se ukazuje jako ustrašená loutka donucená lhát vlastnímu lidu, se kterou skrytě manipuluje nepředstavitelná entita. V Cestách Kabanu jednoduše nehledejte ryzí dobro nebo prvoplánové zlo, hledejte jen spletité cesty a zoufalou touhu po tom dožít se zítřka. Svět, který dýchá, mrzne a krvácí Jednoznačně nejsilnější zbraní románu je ovšem architektonika jeho světa. Tajná a funkční koalice čertů a trpaslíků, neprostupné mrazivé štíty pohoří Bleine či mechem zarostlé rozvaliny starých božstev. Vojtěch Mokrý má natolik obrazotvorný jazyk, že takřka fyzicky cítíte pach tlejícího jehličí, když predátorský hejkal cupuje svou kořist, a sychravý chlad vám začne zalézat za nehty. Ano, kniha si na úplném začátku dává drobně načas. Autor tu jako pečlivý šachista nejprve rozestavuje své figurky. Tyto pomalejší rozjezdové pasáže však nejsou literární vatou. Jsou životně důležitým podhoubím pro zvraty v další části knihy, kde se děj zlomí do thrillerového tempa napumpovaného adrenalinem. A abyste se v té tísnivé dusnotě úplně neutopili, dočkáte se i perfektně načasovaného, břitkého černého humoru zprostředkovaného opičákem Chikem. Cesty Kabanu rozhodně nejsou jen do počtu. Jejich další nedílnou součást tvoří ilustrace Karolíny „Asano“ Kufové, které v sobě kombinují nadčasovost, příjemný nádech naivity i propracovanost v uchopení autorových myšlenek. Výtvarnice dokáže obsáhnout „jednoduché“ vykreslení situace i náročné detailní kresby, které jsou samy o sobě vypravěčem. V této harmonii jsou Cesty Kabanu mimořádně slibným startem ságy, jež má ambice stát po boku těch nejlepších tuzemských žánrových sérií. Mokrý napsal dospělý, promyšlený a mrazivý příběh zabalený do surových kulis. Hledáte-li literaturu, po které budete zírat do stropu, máte ji tu. Hora Kaban právě otevřela brány. Odvažte se vstoupit. Hodnocení: 92 %

Takto promyšlený příběh jsem dlouho nečetla. Všechny ty postavy, dějové linky a třeba i řeč některých tvorů vytvořily dohromady úchvatný celek, který mě dostal. Je pár autorů, u kterých se po dočtení knihy s obdivem ptám, jak tohle mohla lidská mysl stvořit. A teď k nim patří i Vojta Mokrý.

Cesty Kabanu na mě působily trochu jinak než většina fantasy, které jsem v poslední době četla. Neměla jsem pocit, že by se kniha snažila za každou cenu ohromit velkolepostí. Spíš si mě získala postupně atmosférou a tím zvláštním neklidem, který se táhne celým příběhem. Kdo je Stvořitel?? Nejvíc mě bavilo, že postavy nejsou černobílé. Nikdo tam nepůsobí dokonale a právě díky tomu mi přišli uvěřitelní. Občas jsem s nimi souhlasila, občas mě štvali, ale nikdy mi nebyli lhostejní. To se mi u fantasy nestává často. Autor navíc umí dobře pracovat s tempem. Některé pasáže jsou pomalejší a dávají prostor světu i vztahům mezi postavami, pak přijde moment, kdy se všechno zlomí a člověk čte dál jen proto, že potřebuje vědět, jak to dopadne. Přesně kvůli tomu jsem několikrát šla spát mnohem později, než jsem plánovala. Po dočtení ve mně zůstala hlavně atmosféra celé knihy. Taková syrová, lehce hororová a dobrodružná zároveň. A právě to byl důvod, proč pro mě Cesty Kabanu nebyly jen další fantasy knihou, ale příběhem, ke kterému se budu chtít vrátit.

Hneď na úvod musím pochváliť krásnu mapu a nádherné ilustrácie, ktoré som v knihe vôbec nečakala – a keďže mapy v knihách milujem a ilustrácie sú skôr raritou, toto ma naozaj veľmi potešilo. Oceňujem aj zoznam postáv, lebo keď ich je v knihe veľa, zvyknem sa strácať. Atmosféra knihy je miestami temnejšia, napínavá a zároveň veľmi pútavá. Autor si dokáže udržať pozornosť čitateľa a neustále ho núti čítať ďalej. Príbeh ma tak pohltil, že som úplne zabudla na realitu a mala pocit, akoby som bola priamo v tom svete spolu s ostatnými postavami. Práve tie sú podľa mňa jedna z najsilnejších stránok knihy. Ghan mi ako hlavná postava sadol a jeho osud ma zaujímal od začiatku. Veľmi oceňujem aj to, ako autor pracuje s vedľajšími postavami – nie sú len do počtu, ale majú svoj význam a dokážu zamotať dej či ovplyvniť hlavné udalosti. Leška som si obľúbila veľmi rýchlo. Naopak, Maves ma vytáčala neustálym obviňovaním Ghana, pričom jednu tragédiu spôsobila práve ona. Neskôr som ju znanávidela už úplne. A presne toto mám na knihách rada – keď vo mne postavy vyvolávajú také silné emócie. Vyhovovalo mi aj to, že niektoré veci autor zbytočne nenaťahoval – Belvorova smrť sa vysvetlila oveľa skôr, než som čakala, za čo som bola rada. A musím sa zastať Ghana - nebola to jeho vina. Dosť silno na mňa zapôsobila aj časť, kde sa rieši viera, manipulácia a to, čo všetko sú ľudia schopní urobiť, keď sú presvedčení, že robia správnu vec. Kniha rozoberá aj tému viery, manipulácie a strachu. Normálne ma nahnevalo a frustrovalo, čo všetko sú ľudia schopní urobiť, keď si myslia, že robia správnu vec. A záver… ten ma dostal. Prišlo toľko šokujúcich odhalení, že som len ostala pozerať, čo sa deje. Nič z toho mi ani len nenapadlo. A presne to milujem – keď ma kniha dokáže prekvapiť. Ak máte radi fantasy, pri ktorom budete všetko prežívať spolu s postavami a ešte vás aj dokáže prekvapiť, toto by vás mohlo baviť.

Skrz recenzi chci poděkovat za možnost si knihu přečíst ve štafetě. Autor chtěl, ať napíšu, co se mi nelíbí, ale popravdě mi kniha sedla víc, než jsem čekal. Jediné mínus vidím v tom, že chci pokračovat a nemám odpovědi na otázky, které se objevily v závěru. Trpaslíci a klasičtí čerti působí neočteně. V příběhu se stále něco děje, musíte ji číst na pár zátahů, ale naštěstí vás každá kapitola nutí číst dál, takže nehrozilo, že bych se za týden vrátil a byl ztracen. Velmi si cením toho, že si autor dal práci s mapou, ilustracemi a vážně pěkným grafickým kabátkem. Tohle se dnes už moc nevidí. Má to ten nádech klasických fantasy knih. Ještě jednou děkuju!

Na moje prekvapenie som objavila veľmi zaujímavý a pútavý fantasy svet s príbehom plným neobvyklých spojenectiev. Napriek tomu, že nás autor hneď hodí do centra diania a súvislosti či postavy spoznávame až postupne, ani raz som nemala pocit, že sa v deji strácam. Veľké plus dávam hneď na začiatku za mapu sveta a zoznam postáv aj s vysvetlením, to mi nesmierne uľahčilo čítanie. ​Spojenie čertov a trpaslíkov som spočiatku sledovala s nedôverou, no nakoniec ma tento koncept úplne dostal, rovnako ako originálny nápad s významom materských znamienok čertov. Veľmi ma bavila Ghanova cesta, od nalezenca, ktorý hľadá svoje miesto a identitu, až po lesočerta bojujúceho o život. Príbeh je rozprávaný z viacerých uhlov pohľadu, čo nám dovoľuje sledovať dianie z rôznych perspektív. ​Ďalším obrovským plusom sú skvelo vykreslené postavy, ktoré vo mne vyvolávali skutočný nával emócií, od ľútosti až po čistý hnev. Pri Maves mi občas poriadne stúpol tlak, pri Leškovi som sa neubránila slzám a Arlan si okamžite ukradol všetku moju pozornosť pre seba. ​Vykreslený svet rozhodne nepripomína rozprávku, hoci v ňom vystupujú tradičné bytosti. Je temný, drsný a postavám nedá nič zadarmo. Cesty Kabanu si držia skvelé tempo, prinášajú dychberúce situácie a záverečné rozuzlenia, ktoré zaručene nečakáte. Už teraz sa teším na pokračovanie! :)