Alláhovy děti

Kniha se četla skvěle. Po přečtení knížky si uvědomuji jasněji svou vlastní zranitelnost. Jsem člověk s bujnou fantazií a vím, že mě tohle může potkat. Vím o co v povídkách jde a podařilo se ten pocit plíživé hrůzy vyvolat. I když jde o povídky o islámu a džihádu a všech těch islámských věcech, mám dojem že jsem četla horory a dost dobré..

Snažil jsem se autora pochopit, ale asi měl, řekněme decentně, slabší období, nebo mu tak nějak vůbec zhaaroval talent. Zkrátka nic moc.

Je nesmírně důležité, jak k četbě knihy Alláhovy děti přistupujete. Bolest, síla a naděje. Tři slova, která se mi vybavují po přečtení knihy opravdu silných povídek "Alláhovy děti" od (pozor je to můj názor!) talentovaného spisovatele Roberta Pocha. Povídky jsou skutečnou výzvou, která mě vtáhla do temného světa násilí, náboženského fanatismu a nejistoty. Alláhovy děti je sbírka třinácti povídek, které se zabývají tématem násilí, fanatismu a utrpení v islámském světě. Autor Robert Poch nešetřil detaily a popisuje kruté osudy lidí, kteří se stali oběťmi nebo pachateli terorismu, vražd, znásilnění nebo mučení ve jménu Alláha. Povídky jsou psané svižným a poutavým stylem, který čtenáře vtahuje do děje a nedává mu prostor k oddechu. Každá povídka je navíc doplněna veršem z perštiny, který podtrhuje atmosféru a symboliku příběhu. Alláhovy děti je kniha, která není pro slabé povahy, ale pro ty, kteří chtějí nahlédnout do reality, která se odehrává za hranicemi naší civilizace.

Povídky jsou velmi drsné, ale četly se jedním dechem. Autor ví přesně co chce. Text je napsaný vellmi čtivě. Povídky mě hodně zasáhly a hlavně utrpení obětí