Kde končí nebe

Knihu mi doporučila kamarádka a chytla mě od samotného začátku. Setkáváme se s hlavní hrdinkou Bárou, která dostane druhou šanci vrátit se na Zemi mezi živé do určité fáze a napravit jednu malinkatou a zdánlivě nedůležitou chvilku života, která měla ale fatální dopad, aniž by na začátku tušila, co to vlastně je. Krásně je zde popsána představa nebe a mě osobně se velmi líbila odpověď na otázku: "Jestli existuje Bůh, proč dopustí, aby umíraly malé děti?" Kniha vůbec není o víře či náboženství, je to krásný příběh holky, která se snaží žít hezký život, o setkání s blízkými i čekání na osudovou lásku. Je to krásné čtení, u kterého se můžeme zamyslet, jaké mají naše každodenní činnosti dopad na lidi kolem nás i na nás samotné. Pokud chcete knihu, která vás pohladí a zároveň vás zasáhne, tato je rozhodně pro vás.

Jaké to je v nebi? Existuje vůbec? Čekají tam na nás naši blízcí? Bára je zdravotní sestřička na gynekologii, čeká ji svatba s přítelem Filipem, kterého opravdu miluje. Jenže do hry vstoupí smrt, kdy se Bára probudí v nebi a rozehraje tak zajímavý sled událostí. Začátek, který se odehrával v nebi, byl pěkný, takové zahřátí u srdíčka. Setkání s blízkými lidmi, ale i poznání úplně nových tváří, žádný konkrétní čas, možnost dělat to, co se vám zlíbí.. to zní hezky, ne? Taky že bylo. Ovšem když se na scéně objevil například jednorožec, tak to na mě působilo už lehce přes čáru. Jenže co my víme, třeba tam vážně jsou, že jo! Mě však hodně bavila linka, kdy se naše hlavní postava Bára vrátila na zem, s určitým posláním, na nějž musela přijít. Moc jsem jí fandila, ať už ve věcech lásky, tak i přátelství. Například jedna zmiňovaná babizna, kdo četl pochopí, kdo ne, doufám že si knihu přečte a také potom pochopí. Postav tu bylo docela dost, ale nijak jsem se v nich neztrácela. Líbilo se mi, že to autorka podala tak lidsky, ze života normálního člověka, že to bylo víc uvěřitelné. Humor mi taky sednul do noty, navíc vyvažoval tu smutnou stránku knihy, která k tomu jednoduše patřila. Zároveň se připravte, že vaše emoce zažijí jízdu na horské dráze. O tom přeci jen tato kniha taky je. Co se týká konce, ten jsem vlastně čekala, seděl k tomu, ale stejně si kousek mojí dušičky přál tam přeci jen malinko něco pozměnit. Navíc má kniha tak akorát stran, není moc dlouhá, ale zároveň si myslím, že předala to, co měla.

Kdyby existovalo nebe, tak doufám, že takové nebude. Slátanina.