Recenze na knihu
Přístav u řeky Styx Pavel Fritz

Výtečné, ale..... Snad první kniha, kde se mne misí pocity WAW SKVĚLÉ a WTF. První řádky, první slova. BOMBA. Úžasný rozjezd. Uvěřitelná vědecká fikce. Skvěle napsáno. Ocitáme ne vědecké misi u Jupiteru a vyrážíme zkoumat ledový měsíc Europa a hlavně oceány pod 4km silným ledovým příkrovem... A pak začal autor s románovým vyprávěním, které určitě není špatné, ba naopak je dobré. Ale systém-rozjedu děj a skočím jinam a pak na něj ne úplně navážu, to mne hodně dráždilo a bralo chuť dočíst. Co mne překvapilo a co nevím zda pochválit či hanit, byl přerod z čisté vědecké až dokumentární fikce do náboženské roviny a fantasy. Pokud by autor zůstal u drivu úvodu a vědeckodokumentární fikce, byla by to pecka. Škoda...

Na začátek bych chtěla říct, že jsem překvapená. Takovéhle hororové sci-fi napsal Čech? Příběh je světové kvality a umím si představit i zfilmovanou verzi. To by byla pecka. Keneth Hudson, oceánolog a potápěč, se rozhodl opustit život na Zemi. S týmem dalších vědců a astronautů se mají účastnit mise odehrávající se pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Evropy. Za úkol mají hlavně zkoumat vesmírný život v ledovém oceánu. Ten má, dle informací, zahrnovat pouze malé organismy. Je ale všechno tak, jak jim to vůdci prezentují? Proč se první základna pod ledem nedostavěla? A co znamená šeptání vojáků o tom, že v ledové vodě číhá ďábel? Vesmír není laskavý, dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce. Tohle pocítí naši hrdinové na vlastní kůži. Bylo to vážně skvělé. Začátek vypadá tak idylicky. A pak se dostaneme do bodu, kdy pohodu vystřídají temné a hororové scény. Pro mne místy dost těžké na čtení. Představa dvoumetrového bílého pavouka, který vám chodí po skle. Fuj. Arachnofobici pozor. Není to nic příjemného. Na druhou stranu Vám to zase umocní ten hororový vjem. Nejnechutnější scénou pro mne bylo napadení dvou členů týmu pijavicemi, které se uvnitř těla obětí začaly nekontrolovatelně množit. Chování členů týmu bylo velmi realistické. Moc jsem jim všem fandila. Oblíbencem se pro mne stal Diego. Jeho humor byl příjemným osvěžením jinak beznadějné situace. Autor je biolog a tak všechny vědecké a biologické věci byli naprosto reálné. Věřila jsem mu každé slovo. Kniha je tak napínavá, že jsem musela číst neustále dál a dál. Moje zvědavost, jak to celé dopadne mně pomalu nedala ani spát. Konec byl vážně hodně nepředvídatelný. I když jsem si myslela, že kniha dopadne jinak, ke konci nemám vlastně žádnou výtku. Naděje stále žije.... SPOILER: Autor se s postavami vůbec nemaže. Většina jich misi nepřežije. Což oceňuji. Nemám ráda nesmrtelné hrdiny.

Aby som bola úprimná, ešte do začiatku poslednej 8. kapitoly som plánovala tomuto skvelému akčnému scifi kúsku dať plných 5*, nakoniec som sa ustálila na tesných 4,5*. Postavy si od začiatku veľmi obľúbite, v Debore som sa po dlhom čase úplne videla, ako fyzicky, tak aj po charakterovej stránke, a dokonca zacitovala aj moje celoživotné motto: Nič nie je také zlé, aby nemohlo byť ešte horšie :) Diego bol neuveriteľný, jeho hlášky a trápne vtípky si budem pamätať zrejme veľmi dlho, no a miláčik Keneth, prakticky hlavná postava - k nemu ani nie je čo dodať. Jeho koniec ma síce dosť mrzel, avšak, ako už u Pavla Fritza je zrejme zvykom, nechal to dosť otvorené na to, aby sme si čo to domysleli, a i tak sa to nedá nazvať zlým koncom, i keď... Dej odsýpa veľmi svižne, tempo akčných scén sa skvele strieda s vnútornými monológmi postáv, s popisom Europy a prostredia, v ktorom sa mimochodom vedecké korene autora nezaprú, a dialógmi, ktoré rýchlo a dynamicky ubiehajú (ďalšia charakteristika autora). Tajuplné postupné odhaľovanie zápletky a pomalá gradácia nám nedá knihu odložiť. Mala som zopár tipov na záporákov, alebo aspoň negatívne postavy, všetky zlyhali :) Nevadila mi ani tá neuveriteľná spústa smoly a príšerností, ktoré chudákom postavám hádzal do cesty autor, sila ľudskej psychiky a vôle prežiť je najmä v hraničných a extrémnych situáciách prakticky nezmerateľná, a v to naozaj verím. Dokonca aj tá mnohými kritizovaná náboženská linka mi prišla uveriteľná, neprekážala mi, nebolo to prehnané, bol to len taký podmaz nijak zvlášť nenarušujúci celok. Avšak ten posledný úsek, so samotným vysvetlením deja, a ukončením knihy, JE naozaj dosť mimo celej atmosféry knihy a akosi mi tam nepasoval. Osobne by som preferovala niečo, čo by nenarušilo celistvosť, nebolo by až takto mimo mísu, viac vedeckejšie, ale bude to subjektívny pocit :) Ale napísané to bolo tak či tak skvele. Zdá sa teda, že Pavel Fritz sa mi začína posúvať na mojom rebríčku najobľúbenejších autorov pomaly ale isto smerom nahor :) Pre milovníkov scifi naozaj odporúčam.

Tak toto byla jízda. Temné, stísněné a mrazivé sci‑fi, které se nebojí pořádně přitlačit na atmosféru. Dech beroucí hororové momenty, klaustrofobní prostředí a neustálý pocit ohrožení fungují naprosto dokonale. Dokonalá atmosféra stísněných prostor — intenzivní a opravdu silné čtení.