Recenze na knihu
Confessions Catherine Airey

Víte jak poznám, že knížka byla opravdu dokonalá? Nepřestanu na ni myslet po dočtení. Když toto píšu, je to 11 dní od dočtení a nebyl den, kdy jsem na knihu nepomyslela. Na knihu jsem se těšila dávno před vydáním v češtině a opravdu je tak skvělá, jak jsem si myslela že bude. Vlastně je ještě lepší. Je to přesně ten typ knihy, jaký já vyhledávám, já miluji když mi kniha něco předá, něco ve mně zanechá, když mě donutí přemýšlet a vyvolá všelijaké emoce. Tady sledujeme takový generační příběh a je tu skvěle vidět jak moc rodinná dramata a tajemství ovlivňují další generace. Sledujeme celkem vlastně tři příběhy, tři ženy, tři generace. Rozebírají se tady důležitá témata jako je nechtěné těhotenství, interrupce, odloučení od rodiny, drogy, a spousta dalších. Je to psané drsně, prostě tak, jak to je, bez obalu. Hrdinky knihy byly neskutečné, uvěřitelné a silné. Samozřejmě i hrdina Michael, to je skvělý chlap. Co se mi také moc líbilo byla doba, ve které jsme se ocitli. New York 2001, Severní Irsko, Irsko, a pak se ocitáme zas v New Yorku, jak ho známe dnes. Ještě chci velice vyzdvihnout kompozici knihy. Já miluji, když děj trošku poskakuje, protože na konci to všechno dává smysl a vy se dozvídáte věci postupně. Autorka píše otevřeně a vy máte pocit, jakoby hrdinové byli s vámi na kávě a vyprávěli vám svůj příběh. Kdo dočetl sem je držák, tahle recenze je dlouhá, protože knížka je opravdu skvělá. Pro mě rozhodně zatím nejlepší za rok 2026 a ostatní knihy se budou muset hodně snažit, aby ji sesadily z jejího místa.