Recenze na knihu
Velké a vzácné věci Rebecca Yarros

Camden se po letech vrací do rodného městečka, kde na něj čeká nemocný otec, nevyřešená minulost i Willow. Jeho návrat provází spousta předsudků a postupně vychází najevo, že první dojem nemusí o člověku říkat všechno. Právě Camden mě příjemně překvapil. Byl mi sympatický od začátku a s tím, jak jsem ho poznávala, jsem si ho oblíbila ještě víc. Jeho osobnost pro mě patřila k nejsilnějším stránkám knihy. A Willow? Ta by klidně mohla být moje kamarádka. Je příjemné číst romantiku, ve které si oblíbíte oba hlavní hrdiny a chcete s nimi zůstat i o pár stránek déle. Přesto se našla drobnost, která mě při čtení opakovaně vytrhávala z děje. A překvapivě nesouvisela se samotným příběhem, ale s českým překladem. Slovo „lucidní“. Samo o sobě je samozřejmě naprosto v pořádku. Problém jsem měla s jeho použitím v dialozích, kde na mě působilo nepřirozeně a poněkud strojeně. Věřím, že by v daných souvislostech bylo možné zvolit běžnější výraz nebo přirozenější slovní obrat, který by lépe odpovídal mluvenému projevu postav. Je to zdánlivá maličkost, ale právě takové detaily mohou narušit jinak velmi příjemný čtenářský zážitek. Naštěstí ne natolik, aby mě připravily o radost z knihy.❤️ Přesto ve mně zůstal hlavně příjemný pocit ze společného času s Camdenem a Willow. Rebecca znovu ukazuje, že dokáže psát o citech s lehkostí, aniž by je připravila o jejich intenzitu. Vyprávění má příjemné tempo, nikde zbytečně nedrhne a stránky ubíhají téměř samy. Takže mi kniha nabídla přesně to, co jsem zrovna potřebovala na chvíli vypnout a nechat se vést příběhem.