Jednoho prosincového večera

Delphine de Vigan je pro mě Paní spisovatelka. Ať píše o čemkoliv, od prvních řádků si mě okamžitě získá, její vyprávění vtáhne a už nepustí. Ač tato kniha v originále vyšla už v roce 2005, k českým čtenářům se dostává teprve nyní. Poznáme snad typickou francouzskou rodinu. Matthieu má čtyřicet pět let, manželku, dvě děti, a právě mu vyšel první román. Mezi dopisy od obdivovatelek najde také jeden od Sáry. Tím se na povrch dostanou vzpomínky, které měly být na věky uzamčeny. Autorka ve svých knihách vždy řeší či poukazuje na vážné téma. Tentokrát by se mohlo zdát, že řeší „jen“ rodinný život. Ale copak je to málo? Je to mnohem důležitější, než se může na první pohled zdát. Toto téma je blízké většině čtenářů a tím více dokáže zasáhnout a oslovit. Miluji styl Delphine de Vigan. To, jak skládá věty, jaká používá přirovnání. Prostě nádhera. Samozřejmě za to velký dík patří i překladatelce Alexandře Pflimpflové, která nám její texty přibližuje takové, jaké jsou. Z textu je cítit určitá naléhavost i touha. Ztráta i bolest. Jsou tu tajemné náznaky toho, co se stalo, i toho, co by se mohlo stát. To ve vás probudí zvědavost a potřebu číst dál. Najdete tu spoustu krásných myšlenek a mnohdy vás příběh donutí zamyslet se i nad vlastním životem. Ač jé téma krize muže středního věku často v knihách zpracované, a i kdybych četla sto podobných knih, ta od Delphine je výjimečná svým stylem, určitým osobním puncem autorky a já v ní pokaždé najdu něco jiného, originálního. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv knihu autorky, slibuji, že nebudete litovat.

Vždycky jsem chtěla ODEÓNKY číst, mám jich doma docela hodně, a tím že mají krásně barevné ořízky, tak mi v knihovně dělají parádu a každého hned zaujmou. Stala se ze mě sběratelka, ale čtení hodně pokulhávalo. Letos se to změnilo a jako první jsem si přečetla velmi známou a u nás oblíbenou Delphine de Vigan – kniha JEDNOHO PROSINCOVÉHO VEČERA mě fakt nadchla. Nečekala jsem, že na cca 200 stranách jde vykouzlit takový příběh. Autorka je velmi skromná na slova, ale za to dokáže velmi působivě popsat příběh. Hlavní hrdina Matthieu mě celou dobu štval, tolik emocí ze mě už dlouho jiná kniha nevyždímala. Nejedná se o klasický milostný příběh, ale spíše popisuje, jak naše minulost může ovlivňovat naši přítomnost – někdy až nebezpečně silně. Velké plus dávám za dopisy, který děj knihy posunul o příčku výš.. Mě tohle zaujalo a už teď vím, že tohle není má poslední kniha od autorky. Sehnala jsem si VDĚK – který mi byl hodně doporučován.

,,Když člověk miluje, tak se upne, drží se jako klíště, pane, přisaje se, protože pak už žádné meze nejsou, není jiná volba.'' Šest hvězdiček z pěti. Opět brilantní dílo od geniální spisovatelky Delphine de Vigan. Zoufalé, bolestivé téma, které se v životě dotklo nejednoho z nás, ať už přímo, či nepřímo... Čtenář se vcítí do všech postav a naprosto s nimi souzní.