Jmenuji se Martina

Tak tahle knížka mě moc bavila! Autorka zpracovala téma poruchy příjmu potravy velmi čtivě a vzhledem k útlosti knížky jí máte přelouskanou během pár hodin.

Výborná kniha, moc mně bavila.

Opět skvělé, důležité počtení. Doporučuji stejně jako Jmenuji se Ester a Jmenuji se Alice. Každopádně by mě zajímaly i příběhy ostatních.

Tahle kniha byla naprosto dokonalá a úžasná, ani nevím, jak bych ji tak pěkně mohla popsat... Každopádně kniha má něco kolem 80 stránek, takže to je doopravdy málo, je to kraťoučká knížka. Tato kniha vypráví o dívce jménem Martina, která si už od narození počíná s jídlem. Nikdy nebyla hubená, spíše měla nadváhu a tak dále. A všichni lidé i její matka jí to dávali pěkně sežrat. Její matka avšak také nebyla hubená, ale vždycky měla nějaké narážky na její postavu, aby méně jedla, že přeci nechce být jako ona, že přeci nechce být tlustá a tak dále. A jednoho dne se Martina rozhodne s tím něco udělat, svou matku nesnáší, a proto chce dokázat to, co nikdy ona nebyla schopná. Přestane jíst. To ji dovede až do nemocnice, kdy po nějaké léčbě opět nebere nějaká kila a právě tam se nechá inspirovat od další jedné holky, která má bulimii, hodně se nají, aby si všichni mysleli, že jí a po té to vyzvrací. Martina tohle dělá nějakou dobu, ale poté se opět na to přijde a dovezou ji do léčebny. Neustále to kazí, vždycky se nejvíc přejí a po té to jde vyzvracet. Už si myslí, že to nezvládne, ale když do léčebny přijede Michal, který tam má mít nějaké praxe, tak se do něj zamiluje, a tak kvůli němu přestane zvracet... Každopádně tahle kniha jak už jsem říkala, byla naprosto dokonalá, ten konec mě tak rozbrečel, protože jsem tohle doopravdy nečekala. Je to mistrovské dílo, určitě bych to doporučovala lidem, co si tímhle tím tématem prochází a nebo se jen o to zajímají. Každopádně jde vidět v téhle knize, že takovéto narážky někomu můžou ukončit život... Takže moc a moc doporučuji ❤️❤️❤️ 11/10

K tehle knizce jsem se vratila poprve po vic jak 10, mozna i 15 letech od prvniho precteni. I kdyz jsem si dokonce pamatovala na slovo presne, jak koncila, bylo z toho stejne mrazeni v zadech, jako kdyz jsem ji cetla tenkrat poprve na zakladce. Vubec cela serie techto pribehu od Ivony Brezinove je neco, co by si mely precist i dnesni deti. Mozna jim to neda tolik, co nam, ale kdo vi...