Z mámy poutníkem

Jak je již z názvu patrné, tak se jedná o jakousi životní cestu, kterou jedna máma tříletého kloučka absolvovala, aby našla sama sebe, své ztracené já, své vnitřní dítě a uzdravila svou duši. Prvně jsem měla chuť tuto maminu a autorku knihy Kristýnu Janáčkovou (mimochodem herečka, ale já ji neznám) ještě před otevřením knihy tak trošku odsoudit za to, že jela sama sobecky pryč, když má doma tak maličké dítě, ale dala jsem jí nakonec šanci, jelikož se nejedná o pouť na půl roku či rok, ale jen na 14 dní, což mě uklidnilo. Kristýna popisuje svou nezapomenutelnou poutní cestu do Santiaga de Compostela, kterou si naplánovala s kamarádkou Lucií - ač se tedy obě úplně nejlépe ještě neznaly, ale o to možná lépe. S cílem změnit sebe sama či nalézt se a mít na život trošku jiný pohled se teda vydala napříč Portugalskem, kdy na konci cesty měla v nohách cca 254 kilometrů (se zablouděním nejspíš kolem 300 km). Kniha je popsána docela vtipně, uvidíte zde i fotografie z cest (což znamená, že textu je méně, a proto máte knihu rychle přečtenou), Kristýna popisuje každodenní radosti a strasti celé cesty od samotného rána až po večerní usnutí na tzv. albergue (ubytování pro poutníky). Má s sebou průkaz poutníka a na každém zajímavém místě si nechá dát razítko, jelikož se jedná o oficiální poutní cestu, na jejímž konci dostanete i certifikát o jejím zdolání. Kniha se mi četla lehce, místy mi přišla zajímavá, místy nudnější - za mě takový lepší průměr. Rozhodně se ale jedná o neobyčejný příběh, ve kterém jsem si dokázala představit i sama sebe jakožto matka 2,5leté dcerky. Někdy toho všeho máte totiž už dost, chcete se někam schovat nebo odejít, užít si samotu, klid, ticho, stahuje vás dolů jakýsi stereotyp a denní rituály, které jsou nutné a chcete být někdy nejlépe jen sama se sebou - což je s malým dítětem velmi těžký úkol. Proto mi tato poutní cesta přišla jako fajn nápad a přestavila jsem si, jak bych já sama tohle vše zvládla, zda vůbec...