Ani později, ani jinde

Po knížkách de Vignan vždy ráda sáhnu. Sledovat dva tak různé osudy bylo vzrušující. Četla jsem jedním dechem.

Příběh dvou obyčejných lidí ve víru velkoměsta. Mathilda, mladá vdova a matka, je příliš sama na své trápení, hlavně v práci, kde podléhá psychickému ponižování a šikaně. Thibault, terénní lékař, který se rozejde s přítelkyní a jeho cesty za pacienty mu zrovna optimismu nedodají. Vše se odehrává během jednoho dne a i tak je to hluboké a silné. Opět úžasná kniha. Styl autorky mi neuvěřitelně sedí a mám ho ráda. Její reálné vykreslení pocitů je neskutečné. Během chvilky budete s hrdiny soucítit a bude Vám s nimi smutno. Knížka, která Vás donutí k zamyšlení o tom, jak žijete. Jestli nejste jen smutnou postavičkou mezi milionem lidí, které denně potkáváte. Autorka odhaluje témata jako osamělost, nemoc, šikana, ať už přímo u hlavních hrdinů, nebo u pacientů Thibaulta. I na nich je ukázáno, kam dnešní společnost spěje a na co důležitého při tom zapomíná. Způsob, jakým je kniha napsána mi moc sedí. Ať už to jsou dlouhá souvětí, ve kterých se ukrývají všechny myšlenky a pocity hrdinů, tak i krátké, rázné věty, které ve Vás vyvolají realitu. Vše dohromady to je opravdu skutečné. Autorka přesně ví, co kde napsat, aby dosáhla silného pocitu a soucítění. Moc se těším na další knihy, které si od Delphine přečtu a Vám ji ke čtení moc doporučuji.

Moje první kniha od francouzské spisovatelky Delphine de Vigan a určitě ne poslední. Po jejím dočtení jsem nad knihou docela dlouho přemýšlela, ale ani teď nedokážu přesně říct, co mě na knize tak zaujalo. Je to prostý příběh dvou lidí, dva osudy. Protnou se? Přála bych ji to, zvlášť Mathildě.

Kniha, která mi dokáže pocuchat nervy, je dle mého názoru dobře napsaná kniha. Necelých 200 stran popisuje jeden den dvou těžce pracovně vytížených lidí. V knize je napsaná jedna moc důležitá věta - " Někdy totiž nelze zvítězit jinak než tak, že se vzdáme." - a já si myslím, že jen málokdo to dokáže.

Byla to má první kniha od této autorky. Četla se úplně sama. Není to žádné oddechové čtení, na právě naopak. Donutí nás přemýšlet nad palčivými tématy dnešní uspěchané doby. Jen ten konec bych čekala jiný, ale autorka vlastně sama naznačila, že happyend se ne vždy koná.